Nostalgie je vÅ¡ak stÅÃdána nepÅÃjemnou vzpomÃnkou na dlouhé fronty, kdy koupit Äerstvý chleba bylo otázkou buÄ velmi dobrého pÅátelstvà s pekaÅem, nebo trpÄlivosti vystát si brzy ráno dlouhou Åadu na chleba, který byl stejnÄ již po 12 hodinách nepoživatelný.
Zpochybnit dobu pÅed rokem 1989 jako Äasy levných nákupů nenà zase až tak obtÞné. Cena 0,30 KÄs za rohlÃk, se možná zdá lákavá, mnohem hůÅe vÅ¡ak znà tehdejšà průmÄrný plat, který v roce 1989 dosahoval výše 3170 korun Äeskoslovenských. To průmÄrná mzda z roku 2008, která Äinila 23 542 korun Äeských, znà už mnohem lépe a dokazuje, že od roku 1989 vzrostla průmÄrná mzda nÄkolikanásobnÄ.
Srovnánà mezd tehdy a nynÃ
StejnÄ jako dnes, i tehdy se mzdy liÅ¡ily pÅedevÅ¡Ãm podle odvÄtvÃ. NepÅÃznivé v porovnánà s dneÅ¡kem byly mzdy pÅedevÅ¡Ãm k ženám, které mÄly v roce 1989 o polovinu nižšà pÅÃjmy než muži. NejzajÃmavÄjšà výplatnà pásky domů nosili pÅedevÅ¡Ãm hornÃci, dÄlnÃci zamÄstnanà v hutnickém průmyslu, ve stavebnictvà nebo dokonce zemÄdÄlci. VÅ¡ichni tito dosahovali průmÄrné mÄsÃÄnà mzdy 4000 KÄs, ale napÅÃklad zmiÅovaný hornÃk, pÅinesl domů Äasto až 8000 KÄs.
Naproti tomu dnes je nejlépe placeným oborem penÄžnictvà a pojišťovnictvÃ, kde průmÄrná mzda dosahuje 44 475 KÄ. Následuje IT s průmÄrnou mzdou 41 631 KÄ. ZatÃmco za komunismu mÄli Äasto Åadovà pracovnÃci vyššà plat než jejich nadÅÃzenÃ, dnes jsou v průmÄru nejlépe placené právÄ cizojazyÄnÄ nazvané pozice, nejlépe manažeÅi. Naopak zemÄdÄlstvÃ, které pÅed rokem 1989 patÅilo k nejlépe placenému odvÄtvÃ, se dnes Åadà k nejhůÅe výdÄleÄným Äinnostem. PrůmÄrná mzda dneÅ¡nÃho zemÄdÄlce je 17 016 KÄ. O nÄco lépe si dnes vedou administrativnà a podpůrné Äinnosti, které dosahujà průmÄrné mzdy 16 376 KÄ, nejhůÅe jsou na tom snad zamÄstnanci v oboru ubytovánà a stravovánÃ, kteÅà si průmÄrnÄ sáhnou pouze na 13 041 KÄ.
V roce 1989 mezi nejménÄ výdÄleÄné Äinnosti patÅily obory ve Å¡kolstvÃ, výzkumu a zdravotnictvÃ. Je pravdou, že i dnes odvÄtvà jako je Å¡kolstvà nebo zdravotnictvÃ, nepatÅà zrovna k nejlépe placeným oborům. LékaÅ si v roce 1989 vydÄlal 3000 korun, uÄitel 2800 korun. Kupodivu velmi zle na tom byli herci, jejichž plat se pohyboval kolem 2000 korun. Dnes si lidé ve zdravotnictvà vydÄlajà v průmÄru 22 394 KÄ a uÄitelé 22 638 KÄ. Nutno podotknout, že nÃzká průmÄrná mzda zdravotnÃků je ovlivnÄna pÅedevÅ¡Ãm nÃzkým pÅÃjmem sester a nižšÃho zdravotnÃho personálu.
Zálohy vymÅely
RozdÃl nenà pouze ve výši mzdy, ale také v jejà podobÄ a způsobu vyplacenÃ. ZatÃmco dnes nám zamÄstnavatel pohodlnÄ zasÃlá mzdu na úÄet, pÅed revolucà si zamÄstnanec posluÅ¡nÄ vystál frontu u okýnka, kde dostal mzdu v hotovosti. A zatÃmco nám v penÄžence Å¡ustà vÄtÅ¡inou bankovky a minimum minci, v roce 1989 jsme si mohli pÅÃmo poÅÃdit pytlÃk na haléÅe. Trvalo vÅ¡ak nÄjakou dobu, než haléÅům definitivnÄ odzvonilo. V roce 1993 jsme se rozlouÄili s pÄtihaléÅem, rok 2003 se stal osudným desetihaléÅi a dvacetihaléÅi. A teprve nedávno jsme pÅestali použÃvat poslednà hodnotu haléÅe, tzv. padesátnÃky. Z psychologického hlediska se může také zdát být lákavá vidina, kdy zamÄstnancům za komunistů byl vyplacen plat dvakrát v mÄsÃci. Bohužel jeho výška vÅ¡ak nebyla dvojnásobná, pouze se rozdÄlila na dvÄ Äásti. Pokud byla průmÄrná mzda 3170 KÄs, pak zamÄstnanec na konci mÄsÃce dostal zálohu ve výši 500 až 700 KÄs a v prvnà polovinÄ mÄsÃce si pÅiÅ¡el vyzvednout druhou zbývajÃcàÄást.
Srovnánà cen
Äeský statistický úÅad na svých stránkách zveÅejnil průmÄrné ceny zbožà v roce 1989. Každý si tak snadno spoÄÃtá, že si nynà může koupit vÃce spotÅebnÃho zbožà než pÅed revolucÃ. NapÅÃklad tolik oblÃbený televizor stál v roce 1985 15 200 korun, loni Å¡lo poÅÃdit televizor s úhlopÅÃÄkou 70 cm cca. za 9087 korun. Nedostatkovým zbožÃm byly také praÄky. ZatÃmco v roce 1985 taková praÄka stála jeden tehdejšà průmÄrný plat, loni si za průmÄrnou mzdu mohli lidé koupit praÄky hned dvÄ.
NaÅ¡li bychom jenom málo surovin nebo zbožÃ, které by dnes v koneÄném důsledku bylo k mánà za vyššà cenu než v roce 1989. Výjimka ale potvrzuje pravidlo â a v tomto pÅÃpadÄ je tou výjimkou mléko. ZatÃmco v roce 1989 jsme si mohli koupit za jeden průmÄrný plat 1585 litrů mléka, v loÅském roce jsme za průmÄrný plat poÅÃdili pouze 1354 litrů mléka.
K poklesu cen doÅ¡lo také v oblasti cestovánÃ. Cena zájezdu do Bulharska se v roce 1989 pohybovala mezi 3000 až 5000 korunami. Dnes si pohodlnÄ zaletÃte do Bulharska už za 15 000 korun. CestovánÃ, pÅed rokem 1989 a po nÄm, je vÅ¡ak téma na samostatnou kapitolu. Na rozdÃl od doby komunismu, dnes již turisté cestujà do mnoha zajÃmavÄjÅ¡Ãch a vzdálenÄjÅ¡Ãch lokalit než je Bulharsko. Hlavnà rozdÃl je v naprosté svobodÄ pohybu. Pokud máte dostatek penÄz na úÄtu a shovÃvavého nadÅÃzeného, který vám bez problému dá dovolenou, kdy si pÅejete, můžete v podstatÄ okamžitÄ vycestovat. To pÅed rokem 1989 jste jakoukoliv cestu mimo územà Bulharska, Polska, MaÄarska, Rumunska a NÄmecké demokratické republiky, museli plánovat témÄÅ rok dopÅedu a o svém odjezdu jste stejnÄ nemÄli dlouho jasno. Vycestovat jsme mohli jen s povolenÃm od Státnà banky Äeskoslovenské a to na základÄ vystavenà devizového pÅÃslibu. O nÄj jsme si mohli požádat do konce února a teprve na jaÅe banka rozhodla, jestli vám bude udÄlen. K tomu, aby vám byl devizový pÅÃslib udÄlen, jste také Äasto potÅebovali doporuÄenà ze Å¡kol, od zamÄstnavatele nebo z uliÄnÃho výboru. A ani tak jste si nemohli být jisti, zdali na jaÅe sbalÃte kufry Äi ne.
Paradoxnà byly i ceny v autobazaru, které byly mnohdy vyššà než za nová vozidla. NejoblÃbenÄjÅ¡Ãm autem byla Å koda 100 nebo 105. Vůz stál zhruba 64 600 korun, což mohlo být až 20 průmÄrných platů. Srovnatelným s tÃmto vozem je dneÅ¡nà Škoda Fabia, na kterou musÃme Å¡etÅit v průmÄru o polovinu ménÄ. Nové auto si nemohl dovolit témÄÅ nikdo, prakticky každý kupoval ojetinu. Ojetinou je myÅ¡leno auto staršà pÄt let, auto vyrobené pÅed rokem bychom v bazaru jen tÄžko hledali. Co bychom tam naopak naÅ¡li snadno a témÄÅ každý den, byly dlouhé fronty. ZvláštnÃ, již zmÃnÄnou anomáliÃ, byly ceny za ojeté automobily, které Äasto pÅesahovaly nové vozy. Bylo to dáno tÃm, že stejný typ vozu se vyrábÄl i deset let a postupnÄ zdražoval.
Co nám (ne)chyb�
Dlouhé fronty na nekvalitnà avÅ¡ak nedostatkové zbožÃ, prázdné regály v obchodech, skvÄlé vztahy s prodejci, pokud jste nechtÄli na praÄku Äekat i nÄkolik let a samozÅejmÄ nezapomenutelné barevné igelitky ze západu, které dnes dostáváme vÄtÅ¡inu zdarma k nákupu a po použità je vyhazujeme. V roce 1989 se k nákupu využÃvaly plátÄné taÅ¡ky a barevné igelitky s potisky byly dováženy ze západu. Snem každé hospodyÅky bylo mÃt tuto tzv. igelitku sladÄnou s obleÄenÃm jako módnà doplnÄk.
JeÅ¡tÄ jedna vÄc se zmÄnila. Dnes už vÃme, že mandarinky nerostou pouze na Vánoce